Galvanizace se týká povrchové úpravy vrstvy zinku na povrchu kovu nebo jiných materiálů, zejména za účelem estetické prevence rzi. Současnými běžnými metodami jsou především žárové zinkování a zinkování za studena, které se také nazývá galvanické nebo zinkování. Vzhledem k destruktivním účinkům koroze na kovy lidé neustále hledali způsoby, jak zlepšit své antikorozní řešení, a jedna z nejpoužívanějších technik ochrany oceli se nazývá galvanizace, která byla vynalezena za 280 let. V roce 1742 chemik známý jako Melouin zjistil, že zinkový povlak může být aplikován na železo ponořením do roztaveného zinku. Tento objev vyvolal vlnu výzkumu v celé vědecké komunitě a položil pevný základ pro galvanizaci. V roce 1780 italský fyzik Luigi Galvani pozoroval, že kontakt mezi dvěma odlišnými kovy vedl k toku elektrického proudu. Postupem času se pochopení galvanizace výrazně zlepšilo a do roku 1850 bylo britským zinkovacím průmyslem každoročně použito 10 000 tun zinku pro ochranu železa. Jedná se o zrod galvanizačního průmyslu, který vzkvétá dodnes.
Žárové zinkování, známé také jako žárové zinkování, roztaví zinkový ingot při vysokých teplotách, umístí některé pomocné materiály a poté ponoří kovový konstrukční prvek do galvanizační lázně, aby připojil vrstvu zinku ke kovovému členu. Výhodou žárového zinkování je, že má silnou antikorozní schopnost a přilnavost a tvrdost pozinkované vrstvy jsou lepší.
Elektrozinvanizace znamená, že roztok zinkové soli je elektrolyzován tak, aby pokryl pokovené části. Obecně řečeno, nemusí se zahřívat a množství zinku je velmi malé, takže je snadné zkorodovat při setkání s mokrým prostředím. Elektrozinkování používá elektrolytické zařízení k vložení obrobku do roztoku obsahujícího zinkovou sůl po odmaštění a moření a připojení záporného pólu elektrolytického zařízení; umístěte zinkový plech na opačnou stranu obrobku, abyste se připojili ke kladnému pólu elektrolýzního zařízení, zapněte napájecí zdroj a pomocí proudu se směrově přesuňte z kladného pólu na záporný pól, pak se na obrobek nanese vrstva zinku.
Rozdíl hotových pozinkovaných výrobků: povrch žárového zinkování není tak jemný a jasný jako elektrozinkanizace, ale tloušťka zinkové vrstvy je často několikrát vyšší. Antikorozní výkon je také několikanásobně lepší než elektrozinvanické zinkování. Povlak žárového zinkování je silnější, obecně 45-100 mikronů. Může být také potažen silnější zinkovou vrstvou podle požadavků uživatelů a povlak má lepší antikorozní schopnost. Je vhodný pro dlouhodobou prevenci koroze ocelových a železných dílů, které se používají ve venkovním prostředí, jako jsou držáky tunelových kabelů,držák klece pro chov ryb,hardwarové držáky dokovací stanice,podpora příspěvků,telekomunikační držáky, spojovací materiál a další hardware spojený s infrastrukturními projekty, které vyžadují dobrý antikorozní výkon. Například dřívější železné vodovodní potrubí bylo také žárově pozinkováno. Elektrozinvanické, povrch obrobku je hladký a plochý a tloušťka povlaku je obecně mezi 5-30 mikrony, takže antikorozní výkon není tak dobrý jako HDG. Obvykle jsou díly, jako je podvozek, panel, malé upevňovací prvky, držáky a malé lisovací díly, obvyklegalvanizováno.
